Duševní zdraví je rozhodně důležité. Podle Světové zdravotnické organizace – WorldHealth Organization čili zkráceně WHO – je zdraví definováno jako stav plné tělesné, duševní, sociální a spirituální pohody a nikoli jen jako nepřítomnost nemoci.

Západní civilizace si však tuto definici příliš nepřipouští. Dokud jedu, je vše v pořádku. Nepřítomnost nemoci je přesně to, co považujeme za zdraví. Jenomže organismus není zvyklý na takovou enormní psychickou zátěž a jednoho dne tělo vypoví službu.

Samozřejmě dříve lidé pracovali těžce fyzicky, mnohem více než my a nutně se také dožívali nižšího věku, neměli tak kvalitní lékařskou péči a bohatou stravu, ale netrpěli tolik stresem jako lidé dnes. A není to ani tak fyzická námaha jako především stres, které představují obrovské riziko a nebezpečí pro naše zdraví.

Péče o duševní zdraví by měla být rozhodně ukotvena v kultuře. Jiné kultury to tak mají. Mnohem více se zaobírají regenerací a spirituálními potřebami. My jsme na tyto potřeby dávno rezignovali, což rozhodně není dobře. Rozhodně bychom měli ve svém životě něco změnit, a najít si více času na relaxaci a zdravý pohyb. Dát se do pohody, dbát na své duševní zdraví, totiž má za následek, že dokážeme zvýšit skutečný výkon a jeho kvalitu. Když jsme ve stresu, začneme časem jednat poněkud automaticky, nepřemýšlíme. Relaxace pomůže k tomu, abychom si konečně dokázali vydechnout a viděli pak řadu věcí s potřebným odstupem.

Mnoho lidí například hodně opomíjí duchovní potřeby. Pletou si totiž dva velmi odlišné termíny a to náboženství a spiritualitu. Přitom spiritualita má na kvalitu života a potažmo zdraví člověka nesmírný vliv. Tímto faktem se například rozsáhle zaobíral jak Carl Gustav Jung tak Viktor Frankl. Duchovní potřeby má úplně každý, protože nemusí být nutně spjaty s vírou v Boha. Nepodceňujte je, budete šťastnější a zdravější.