Přípustnou formou manželství v Evropských kulturách je pouze manželství monogamické. To je soužití dvou lidí, obvykle může a ženy, které uzavírají manželský svazek. V jiných kulturách v dalších koutech světa jsou možné další formy manželství, které může euroatlanstická společnost považovat za nezákonné. Ve světě se můžeme setkat s Polygamickou formou manželství. Svazek uzavřelo více lidí. To se pak dále dělí na polygynické a polyandrické. V těchto formách manželství neplatí vždy rovnoprávní postavení všech aktérů. Monogamie je manželství pouze dvou lidí. Jedná se o muže a ženu, i když se poslední dobou v některých zemích začíná tolerovat i manželství stejnopohlavního páru. Tím vzniká nová forma manželství, která nebyla v minulosti myslitelná. V ČR je tato otázka řešená institutem registrovaného partnerství. Jedná se o legalizaci svazku stejnopohlavního páru. Ten byl v historii považován za nepřípustný a jeho aktéři byli pronásledováni. Dnes se již naštěstí situace v tomto změnila a těmto lidem je umožněné legálně uzavírat partnerské vztahy. Jde o trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé zákonem stanoveným způsobem. Registrované partnerství uvedl v platnost zákon č. 115/2006 Sb. O registrovaném partnerství dne 26.4 2006.

Z toho vyplývá, že se jedná o poměrně čerstvou změnu. V poslední době existují i ČR snahy povolit manželský svazek stejnopohlavním párům. Což již některé státy umožnily. Tato změna je stále otázkou diskuse. Zda je to vhodné. Nikdo nemůže popřít, že stejnopohlavní pár může kvalitně vychovávat děti a tím plnit jedno ze základních poslání každé formy manželství. Nicméně další poslání, jako je reprodukce a výchova vlastních potomků v rodičovském partnerství, která je považována za hlavní poslání manželství, může tato forma soužití plnit jen těžko.

Polygamie je účast muže, nebo ženy ve více manželských vztazích. Ta se dále dělí na polygynii a polyandrii. S polygynií se můžeme setkat v Africe, Mikronésii a na Sumatře. Nejčastěji je spojována s Islámským náboženstvím, které tuto formu manželství umožňuje. Množství žen, se kterými může muž uzavřít sňatek není omezené. Mohamed sice doporučuje omezit počet manželek na čtyři, protože muž musí plnit své povinnosti vůči nim rovným dílem, nicméně to není závazné.

Polygamie nebyla doménou jen Islámu, nebo dalších pro Evropu odlišných kultur, ale v minulosti i pro některé křesťanské spolky. Jako příklad poslouží Mormoni, kde se polygamie provozovala. Nicméně to je otázka minulosti. V současné době i Mormoni tento typ svazku zakazují. To jen potvrzuje, že manželský svazek i v našich kulturních sférách si prošel svým vývojem, než se ustálil v monogamii.

 Méně rozšířenou formou Polygamie je Polyandrie, kdy jedna žena je ve svazku s více muži. Vzniká tam, kde muž zvládne podporovat manželku jen omezeně. Příkladem je Tibet. Náročné životní podmínky v horách neposkytují dostatek příležitostí pro obživu, a proto je pro muže problém postarat se o rodinu a zabezpečit její potřeby. Pokud si dva, nebo tři muži vezmou jednu manželku, tak se náklady na zajištění rodiny dělí. Všechny děti vychovávají společně. Všechny děti jsou legitimní a v žádné domácnosti nechybí mužský vzor. V dnešní době se vede dialog o krizi manželství. To vychází z faktu, že se polovina manželství rozpadá. Zároveň klesá počet uzavřených sňatků a zvyšuje se věk pro vstup do prvního manželství. Manželství je někdy nahrazováno jinými alternativními formy partnerského života. Jako je život v komunitách, nesezdaná soužití, nebo život bez partnera. Dočasné nesezdané soužití, které je všeobecně vnímáno, jako manželství na zkoušku. Bývá to první forma soužití snoubenců a je to předstupeň sňatku. Hlavní důvod vstupu do manželství z tohoto soužití bývá početí dítěte. Jiným svazkem je soužití bez papíru. Pár založí rodinu, aniž by vstoupil do manželství. Sňatek pro ně není důležitý. Nejsou vázáni žádnou společenskou smlouvou. Jejich cílem je společné soužití založené na vzájemném vztahu a na výchově dětí. Některé skupiny lidí se domnívají, že je to výhodnější forma soužití než manželství. Dalším typem soužití je kariérní. Jde o soužití muže a ženy, kteří spolu neplánují děti. Upřednostňují kariéru před založením rodiny a vyhovuje jim soužití jen ve dvou. Pak tu máme single. To jsou lidé, kteří preferují život bez stálého partnera. Navazují pouze krátkodobé vztahy, které nikdy z obavy možných závazků nenechají přerůst do hlubšího vztahu. Přes všechny formy partnerského soužití má klasické manželství ve fungující rodině nezastupitelné postavení jak pro jedince, tak pro společnost.