Ano, není totiž koníček jako koníček. My máme na mysli to, co provozují lidé ve svém volnu a co dělají rádi. A pozor, neměli by to nazývat prací ani oni ani nikdo jiný. Protože práce nemůže být koníček a naopak. Tedy, alespoň ve většině případů. Hobby je super věc a když nějaké máte, nemusíte se obávat nečinnosti. Neboť hobby je právě to, co vás bude hnát dál a dál, ať jste kde jste a v jakékoli situaci. Pokud se starší člověk bojí důchodu, bojí se nečinnosti. Nemá žádný koníček, a to je potom těžké. Chodí doma od ničeho k ničemu a pokud nemá ani tu zahrádku, leze všem, co jsou doma na nervy. Tak to prostě je. Samozřejmě, že jsou výjimky. Jenže jich není moc.  

Stává se tedy velmi často, že si člověk najde to své hobby až v důchodu. Je to smutné, ale je to tak a pokud jste se nenarodili s miliardou pod hlavou, máte prostě smůlu. Skoro celý život se musí pracovat. Příští generace již nebudou slovo důchod znát vůbec. Naše moudrá vláda nechce dopustit, aby se starý člověk vrhl na odpočinek nebo jen na své záliby. Z toho mu pak totiž není možno strhnout jakékoli daně, i když je platí při nákupu čehokoli. Ale to už jsme odbočili. 

Nuže, hobby je věc užitečná a dobrá, pokud ovšem dotyčný nestaví právě toho svého koníčka na piedestal a nedává mu všechno co může. Pokud nemá rodinu a dost peněz, tak je to v pořádku, je to jeho věc. Ale pokud rodinu má, mělo by být na prvním místě její řádné zajištění. Teprve pak by se měl vrážet čas a peníze pro vlastní potřeby. Pokud ovšem stejnou zálibu nemá celá rodina. Což se například v podobě turistiky snadno může stát. Ale i jiné koníčky mohou být společné. Například sbírky se mohou dědit z generace na generaci. A nemusí to být zrovna známky, i když ty asi budou nejznámějším artiklem. Jakého koníčka máte vy? Dáváte do něj všechno, co můžete? A je to dobře?