Je to už hodně dlouho, co u nás chodíme do práce a za tu dostáváme peníze, které potom s někým směňujeme za zboží, tedy nakupujeme. Chodí to tak už po dlouhé generace a dnes už vlastně žijeme jenom proto, že tuto tradici udržujeme. Protože ten, kdo by dnes nechodil nakupovat, by nejspíš umřel hlady. A pokud ne, pak asi jen proto, že by vybíral popelnice nebo žebral a tím získával obživu z toho, co už si koupil a pak nezužitkoval někdo jiný.

Ovšem nakupování není stále stejné. Jak běží čas, mění se i způsoby, jak si koupit to anebo ono. Dodnes tak můžeme chodit třeba jako za starých časů někam na tržnici nebo do malých krámků, kde nás obslouží nějaký ten osamělý prodejce, ale nemusí tomu být tak, protože existují i způsoby modernější.
Mnozí dnes chodíme anebo spíš jezdíme nakupovat do velkých obchodů, supermarketů, hypermarketů a podobně. Je to logické, protože tam mají daleko větší výběr než v malých obchodech a také se tam najdou příznivější ceny související s velkým obratem.

A ten, kdo je líný, už nemusí chodit do obchodů vůbec. Protože si může nakoupit i přes internet aniž by vytáhnul paty z domu. Stačí pár kliknutí a sežene cokoliv. A pak si to může nechat poslat klidně až před svoje dveře.
Když pak někdo chce ušetřit nebo má moc hluboko do kapsy, navštěvuje různé bazary a zastavárny. Protože i tam se dá koupit kdeco. A zpravidla levněji než jinde. Ovšem jde tu o zboží z druhé ruky a proto za něj často tu druhou ruku nikdo do ohně nedá. Může to být terno, ale nemusí, a každý kupující je tu svého štěstí strůjce.
A kdekdo se uvolí nakupovat i na nějakém černém trhu. Tedy kupuje věci pochybného původu, což se mu může i rozhodně nemusí vyplatit. Ale přesto tu poptávka zřejmě je, protože bez ní by nebyla nabídka.
Každý nakupujeme, kde chceme, co chceme a jak chceme. Protože to dělat můžeme. A musíme. Vždyť jinak bychom nepřežili.