Blog

Obchodní centrum najdeme snad v každém větším městě, v těch opravdu velkých i více. Proč se ale jejich počet tolik zvýšil? Důvod je prostý – vydělávají. Tak jako v každém podnikání jde především o peníze. Tato centra umožňují mít spoustu různých obchodů pod jednou střechou. Ty potom platí vlastníku nemovitosti nájem. Proč se jim to ale vyplácí, když si mohou koupit vlastní budovu?

 
Důvod je prostý – velká nákupní centra lákají lidi především tím, že zde mohou koupit vše na jednom místě, od základních potravin přes elektroniku až po oblečení, což je pro zákazníky velmi lákavé. A k tomu se i najíst. To samozřejmě zajišťuje obchodním centrům velkou návštěvnost.
 
Zákazníci zase ocení, že se nemusí bát špatného počasí, neboť vše je pod jednou střechou. V případě Prahy například nemusí vůbec vystrčit nos ven – na nádraží dojedou vlakem, ze kterého přesednou na metro, které je doveze přímo do obchodního centra!
 
Dalším lákadlem je pak široký výběr, neboť zde najdeme například hned několik různých obchodů s oblečením či elektronikou. Mohou tak postupně projít všechny a zjistit, kde se jim co líbí, případně kde mají nejlepší ceny.
 
Díky vysoké návštěvnosti mohou centra dále lákat zákazníky různými slevami. Prostor mezi obchody se dá potom využít k pořádání různých akcí, které potom dále slouží k propagaci daného centra.
 
Není proto divu, že jsou tak oblíbená. Často slouží jako cíl víkendových výletů. To majitelé samozřejmě moc dobře vědí, proto i v sobotu a v neděli mají téměř veškeré krámy prakticky stejnou otvírací dobu jako ve všední den.

 
Jeden se však musí ptát: je toto opravdu vhodný cíl pro rodinu s dětmi? Ano, koupí si tam věci, které jim udělají radost. Jak dlouho ta radost ale potrvá? Jak dlouho bude trvat, než nové oblečení vyjde z módy, či než nová hračka bude ležet opuštěná v koutě? Je toto chování opravdu to, co chtějí rodiče své děti učit?
 
Nebylo by lepší jít na víkendový výlet na procházku do přírody a pozorovat divoká zvířata, hledat houby, či na podzim kaštany? Nebo pokud se rodina zajímá například o historii, navštívit jeden z početných hradů a zámků? Možností je bezpočet, a většina z nich je mnohem smysluplnější náplň trávení volného času než návštěva obchodů.

Vzhled – první a snad nejvíce diskutovaný stereotyp.
Znáte to už od základní školy a mnohdy se s tímto tématem setkáte už ve školkách u malých holčiček. Která z nich si nepřála být v dětství tou nejkrásnější princeznou pod sluncem, za kterou by se otočil nejeden princ? Právě tady to začíná.

Vztahy jsou těžká věc a tak ve snaze se v nich zorientovat, hledáte podvědomě způsoby, jak si ostatní zařadit hned na první pohled. A tak soudíte a škatulkujete. Ne každá volba partnera podle vzhledu však musí být hned ta správná a nejspíš také nebude. Možná jste si vyhlédla muže jak ze škatulky, navoněného, ale vyklube se z něho ten nejhorší možný výběr. Když jste s ním ztrácela čas, v koutku parketu jste si nevšimla muže s jemným vystupováním, pozorného, který měl oči jen pro vás. Mnohdy není vzhled to nejdůležitější a nelze posuzovat možného partnera jen na základě vybrané košile. Na to byste neměla nikdy zapomínat.

Mateřství – jedno z dalších klišé, jak si předem naplánovat nešťastný vztah.
Znáte to nejspíš od svých kamarádek. Krásné svobodomyslné holky, které nemohly chybět na žádném mejdanu nebo na kafe s kamarádkou, najednou nemají čas, jsou utahané, mají kruhy pod očima a téměř není možné je zastihnout a to už ani na messengeru. Unavené z probdělých nocí, nemají čas ani sami na sebe. Jsou to však právě ony, které se rozhodly žít ve stereotypním manželství, kdy se žena stará o veškerou domácnost sama a stejně tak o dítě, které jako by bylo snad jen její. Proto než se k něčemu podobnému uvážete, sama si předem zjistěte pohled možného partnera na tohle téma. Možná vás mile překvapí, ale možná se tak rovnou vyhnete neideálnímu vztahu a poohlédnete se po někom, podle koho žena nepatří jen k plotně a dítě má dva rodiče.
Komunikace – narážíte na to stále dokola a stále to není ono.
Komunikace je základem všeho. Komunikujte. Kdykoli. O čemkoli. Ideální partner je nejen partnerem ale stává se i nejlepším přítelem. A jednou z věcí, která je pro vztah důležitá, je právě komunikace. Proto pokud si partner není schopen promluvit o banalitách typu, na jaký film půjdete do kina, nečekejte, že se to časem zlepší. Nezlepší. Marně budete čekat týdny a měsíce, kdy Vás konečně vyslechne a bude se snažit Vás pochopit, ale pokud jste se nedočkala na začátku vztahu, jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš. Proto nečekejte roky, než si s vámi začne povídat a rovnou tuto jeho neřest odhalte na začátku vztahu, ať si později ušetříte mnohá zklamání.

Nevěra přináší do života chaos a nejistotu, což často způsobuje, že se oheň v dlouhodobém vztahu znovu rozhoří. Podle psychologů se některé ženy pod vlivem romantiky naučí zažívat radost ze sexu, protože ztrácejí zábrany a získávají sebevědomí, které jim dříve chybělo. Nevěra u žen je většinou psychologická a emocionální, zatímco muži podvádějí kvůli sexu.

Proč ženy podvádí?

Žena, která se cítí opomíjená a nejistá, se často zamiluje do iluze prince na bílém koni, který ji zachrání před spárami šedé reality. Žádný partner nebo milenec jim ale nedá věčné štěstí a zamilovanost dříve či později pomine a zanechá v nich stejné pocity selhání jako na začátku. Žena v lásce proto hledá naplnění, emocionální nadšení, útěk z nepochopení a fascinaci někým cizím. Pokud se v očích svého manžela necítí milované nebo krásné, stane se, že to hledají u jiných mužských zástupců. A když to zajiskří, začnou se citově angažovat a najdou to, co jim u současného partnera chybělo.

Proč podvádí muži?

Muži na rozdíl od žen nemilují předměty své touhy, i když existují výjimky. Obvykle podvádějí, aby uvolnili své pocity a zažili nové dobrodružství, které jim v jejich životech chybí. A to pochází z biochemie – adrenalinu a dopaminu, které zaplavují mozek štěstím a příjemným vzrušením. Na otázku „Proč podvádíte?“, mnoho mužů říká, že mají velké potřeby, které jejich manželky nemohou uspokojit. Někdy tedy tajně a pravidelně využívají služeb prostitutek, které splňují jejich největší fantazie a s čím by manželky nikdy nesouhlasily. Stává se také, že muži podvádějí na služebních cestách a pod vlivem alkoholu. Tvrdí, že takové jednorázové dobrodružství pro ně nic neznamená.

Pro pomoc k terapeutovi

Nevěra nemusí být koncem vztahu, za předpokladu, že pár chce spolupracovat a najít příčinu a řešení problému. K záchraně pomáhají terapeuti a sexuologové, kteří organizují terapie pro páry v krizi. Partneři pracují na uzdravovaní vztahu a budování důvěry. Učí se znovu mluvit mezi sebou, klást intimní otázky a čestně na ně odpovídat, zejména v tak obtížných oblastech, jako jsou jejich vlastní potřeby a sny. Mnoho párů ukončuje takové terapie (jejichž počet je stanoven individuálně během prvního sezení) a jejich vztah se posiluje.

Už tři desítky let u nás máme demokracii. To znamená, že u nás máme víc politických stran, které spolu soupeří o moc. Nebo by se spíš dalo říct, že se perou o koryta pro své vůdce a o to, co se jim podaří urvat pro sebe samotné. A pokud už jim snad zbude nějaký čas, věnují ho sice svým voličům, ale to spíš jen proto, aby si zajistily v rámci možností volební úspěch i v budoucnu. A když už něco udělají pro lidi, je pravidlem, že se to nakonec vesměs nějak zvrtne a lidi jsou těmi, kdo si to odskáčou.

Vezměte si třeba takový státní rozpočet. Kolik posledních vlád už ho prý sestavuje pro lidi. Tedy přidává jim na platech, penzích a dávkách. Je to tahák, zajišťuje jim to popularitu, jenže je to opravdu terno pro lidi, kterým to má podle politických proklamací pomáhat? Není. Čtyřicetimiliardový dluh znamená, že politici zadluží každého z našich občanů asi čtyřmi tisícovkami ročně. A jednou to zaplatí právě tihle obdarovaní lidi. I s úroky. A jestli se tomu někdo vyhne, pak jenom mladí, kteří včas utečou do ciziny, nebo důchodci, pokud včas umřou.
Nebo kolik vymysleli reforem důchodů, aby zabránili tomu, že na ně jednou zkrátka nebude. A skutek utek. Pořád tu máme změny, ale pořád hrozí úplně stejně, že už se na Husákovy děti nedostane. A to ani když se soudruha Husáka masově zřekly, takže to nebude trest za nějaké nesprávné smýšlení. A zrovna teď chystá ministryně financí další radikální důchodovou reformu. O které už se zase otevřeně říká, že uvedený problém s nedostatkem peněz nevyřeší. A navíc není jisté, jestli tam tato ministryně bude sedět dost dlouho na to, aby to prosadila.

Nebo si vemte, kolik je u nás zavřených pochybných existencí. A když někdo čachruje s dotacemi na neslavně známé hnízdo jistých ptáků? Mocní se srotí v jeden šik a zahrají to do autu. Ruka ruku myje a obě zůstávají pořádně špinavé.
A když odvolávají prezidenta? Poslanci a senátoři klábosí od slunka do slunka, i když se od začátku ví, že ho většina nedá. A nechce dát. Protože ruka ruku myje.
A podobných příkladů tu je na celou řadu takovýchto článků.
A nic se nezmění. Protože máme demokracii. Kdy si lid volí ty podle svého názoru nejlepší zástupce. Jenže bohužel nejlepší z těch nejhorších. Anebo i pár nezkažených, které to stejně nakonec semele. Protože politika je umění možného. A v ní je možné všechno.

Je to už hodně dlouho, co u nás chodíme do práce a za tu dostáváme peníze, které potom s někým směňujeme za zboží, tedy nakupujeme. Chodí to tak už po dlouhé generace a dnes už vlastně žijeme jenom proto, že tuto tradici udržujeme. Protože ten, kdo by dnes nechodil nakupovat, by nejspíš umřel hlady. A pokud ne, pak asi jen proto, že by vybíral popelnice nebo žebral a tím získával obživu z toho, co už si koupil a pak nezužitkoval někdo jiný.

Ovšem nakupování není stále stejné. Jak běží čas, mění se i způsoby, jak si koupit to anebo ono. Dodnes tak můžeme chodit třeba jako za starých časů někam na tržnici nebo do malých krámků, kde nás obslouží nějaký ten osamělý prodejce, ale nemusí tomu být tak, protože existují i způsoby modernější.
Mnozí dnes chodíme anebo spíš jezdíme nakupovat do velkých obchodů, supermarketů, hypermarketů a podobně. Je to logické, protože tam mají daleko větší výběr než v malých obchodech a také se tam najdou příznivější ceny související s velkým obratem.

A ten, kdo je líný, už nemusí chodit do obchodů vůbec. Protože si může nakoupit i přes internet aniž by vytáhnul paty z domu. Stačí pár kliknutí a sežene cokoliv. A pak si to může nechat poslat klidně až před svoje dveře.
Když pak někdo chce ušetřit nebo má moc hluboko do kapsy, navštěvuje různé bazary a zastavárny. Protože i tam se dá koupit kdeco. A zpravidla levněji než jinde. Ovšem jde tu o zboží z druhé ruky a proto za něj často tu druhou ruku nikdo do ohně nedá. Může to být terno, ale nemusí, a každý kupující je tu svého štěstí strůjce.
A kdekdo se uvolí nakupovat i na nějakém černém trhu. Tedy kupuje věci pochybného původu, což se mu může i rozhodně nemusí vyplatit. Ale přesto tu poptávka zřejmě je, protože bez ní by nebyla nabídka.
Každý nakupujeme, kde chceme, co chceme a jak chceme. Protože to dělat můžeme. A musíme. Vždyť jinak bychom nepřežili.

Vždycky jsi snil o tom, jak si jednoho dne koupíš vlastní byt, postavíš si rodinný dům, ve kterém budeš bydlet se svou milující rodinou nebo si sbalíš věci a vyrazíš na cestu kolem světa! Takové plány měl ve svém životě snad určitě každý, když byl malý, popřípadě i teď, co by student. Studenti v dnešní době, si stěžují, že mají málo peněz. Je to proto, že se všechno zdražuje, pomalu každým dne. Studentský život není, tak lehký jak si člověk může říkat. Protože takový lidé, chodí přes den do škol a po večerech do práce, aby měli peníze, se kterými vyžijí alespoň ten jeden měsíc. Brigádníci už v dnešní době mají o mnoho větší výplaty než dříve, ale bohužel se taktéž všechno i zdražilo. Lidé, kteří si chtějí našetřit peníze, tím myslím studenty i pracující, tak musí dávat část peněz ze mzdy bokem, aby si něco ušetřil, samozřejmě pokud ty finance na to má.

Tip 1.

V dnešní době, pokud si chce člověk koupit vlastní byt nebo dům, musí šetřit už od dob svého studia, protože si bude potřebovat vzít hypotéku a tu dají pouze tomu člověku, který neměl dluhy a má nějaké své finanční prostředky. Dám vám pár tipů, jak začít šetřit. Například si můžete ve své bance založit Spořící učet, kam měsíčně budete odvádět část svých úspor nebo si dávejte bokem do pokladničky, když nevěříte bankám. Zařiďte si stavební spoření nebo zainvestujte do dluhopisů nebo nějakých fondů. Ve všech případech, které jsem vám navrhnul, si naplánujte schůzku s nějakým finančním poradce, ti vědí co dělat.

Tip 2.

Pak je tu ještě jedna zajímavá možnost, kterou jsem jeden rok zkoušel i já a byl jsem velice překvapen. Začněte 1. týden v roce, kdy si vytvoříte pokladničku a každý den budete přispívat nějaké peníze. Rozdělíte si příspěvky na dny a každý nový týden si to budete navyšovat, až do konce daného měsíce a nový měsíc začnete na novo. Zde vytvořím příklad na rok 2020:
1. 1. – 5. 1. (1. týden) budete denně vkládat 10,-

6. 1. – 12. 1. (2. týden) budete denně vkládat 20,-

13. 1. – 19. 1. (3. týden) budete denně vkládat 30,-

20. 1. – 26. 1. (4. týden) budete denně vkládat 40,-

27. 1. – 31. 1. (5. týden) budete denně vkládat 50,-

1. 2. – 2. 2. (1. týden) se vrátíte a budete vkládat pouze 10,-

Samozřejmě si to můžete upravit podle sebe. Tímto způsobem budete pokračovat až do konce roku 2020 a na nový rok budete mít v pokladničce něco okolo 12.000 korun.

Možná vás nikdy nenapadlo, že byste se měli zabývat autožárovkami ve vašem vozidle. Možná jste si vždycky říkali, že až vám některá z nich doslouží, tak zajedete do servisu, kde se o jejich výměnu postarají. Jenže to je, bohužel, velký omyl. Každý řidič musí umět vyměnit vadnou autožárovku ve vozidle, ať už je kdekoli. Takže pokud vám váš zdroj světla doslouží třeba někde daleko za městem, musíte umět závadu rychle a svépomocí odstranit. A samozřejmě musíte mít potřebnou autožárovku po ruce – ne nadarmo jsou součástí povinné výbavy automobilu.

Proto vás možná překvapí, co vše byste o autožárovkách měli vědět. Zdaleka nejen to, jak provést jejich výměnu, ale i to, jak vybrat tu pravou pro váš vůz, abyste dobře viděli, i tu pravou, která do vašeho automobilu dokonale zapadne. Dokonce ani to není tak samozřejmé, jak to vypadá.
Když se zaměříme na přední světlomety, tak tam jsou dva typy autožárovek, které byste měli odlišovat. Váš výběr záleží na tom, zda máte moderní vůz s oddělenými potkávacími a dálkovými světly anebo starší vůz, kde není možné tyto světla odděleně používat. V prvním případě se jedná o jednovláknovou autožárovku osram h7, v druhém případě jde o žárovku h4.

Nicméně, ať už jde o typ h4 anebo h7, tak i v takovém případě máte na výběr mnoho různých druhů autožárovek podle toho, jakou mají svítivost, jaký mají dosah světla na silnici, a i jak dlouhá je jejich životnost. A dokonce můžete volit i podle barvy světla, které autožárovky vydávají.
V každém případě se vyplatí sáhnout po osvědčených značkách od tradičních výrobců, protože v takovém případě máte jistotu, že vás nezklamou a dodrží deklarované parametry žárovky. Naopak příliš levné zdroje bývají rizikové – mají malý výkon i nízkou životnost, takže se vám takový nákup ve výsledku prodraží.

Máte pocit, že je na této žádosti něco zvláštního nebo snad, že je na ní něco špatně? Ano, evidentně někdo žádá nějakého Petra, aby doma vytřel podlahy a poté, aby udělal večeři. My víme, že se jedná o jeho manželku Janu, která na tyto aktivity dnes nemá čas nebo jen předpokládá, že je udělá její manžel.

Jedná se o domácnost, kde manželé dělají všechny práce spolu, někdy uklidí Jana, někdy uklidí Petr, Petr více vaří, protože ho to baví a navíc mu to i jde a Jana se více stará o povinnosti s dětmi, o úkoly a kroužky, protože je zdatná v organizování. Rodina šlape jako hodinky a všichni tam jsou velmi šťastní a spokojení. Děti vidí, že maminka i tatínek chodí do práce, o domácnost se starají spolu, tatínek moc dobře a rád vaří, celé rodině jeho jídla moc chutnají a maminka s nimi obchází kroužky a večer dělá úkoly.

Rodina je šťastná a spokojená, všechny její články dokonale fungují, děti mají ve svých rodičích nádherný vzor a manželé mají vyvážený partnerský vztah.

Častěji se ale setkáváme s jiným rodinným vzorcem. Častěji muž chodí ráno do práce po vydatné snídani, v brašně si nese svačinu, kterou mu manželka připravila, večer se vrací domů a usedá k večeři, děti už jsou téměř v pyžamu připravené jít do postele a okolo něj se rozprostírá blyštivá domácnost. To všechno nezařídil nikdo jiný než jeho partnerka, manželka. Její den byl ale trochu jiný. Žena ráno vstala o hodinu dříve, než všichni ostatní členové rodiny, připravila svačiny manželovi a dětem, připravila sebe a věci do práce, poté vzbudila děti, obstarala je, připravila všem snídani, běží s dětmi do školky a školy, jde do své práce, kde teprve před monitorem svého pracovního počítače posnídá, pracuje, pracuje, po práci běží zase do školy a školky, s dětmi na nákup, doma úklid domácnosti, úkoly s dětmi, příprava večeře, pomoc dětem s koupáním a usínáním, děti spí a žena ještě v kuchyni doklízí po celém dni a večeři, vykoupe se a jde spát – unavená a s vidinou toho, že zítra ji čeká úplně stejný den, stejný stereotyp.

Pořád jsou okolo nás muži tzv. „staré školy“, kdy všechny tyto rodinné úkony má vykonávat žena. Ano, on tedy poseká zahradu a utáhne ten kohoutek, ale více po něm nemůžeme chtít, on je přeci chlap, vydělává peníze a živí celou rodinu.

Ano, stále častěji je tomu tak, že muž vydělává více peněz a tedy i z větší části zabezpečuje rodinu, ale kde je psáno, že doma nemůže své partnerce pomoct a být také aktivním členem domácnosti, ne jen pasivním. Žena chodí také do práce, ale pak ji doma čeká ještě další směna a další a další. V momentě, kdy ale ví, že ji nikdo nepomůže, se vyčerpává a její nálada klesá.

Proto se nám líbí model, kdy se partneři o úkoly v domácnosti dělí a vše vykonávají rovným dílem. Díky tomu se vyhneme frustrované ženě a tím získává i celá rodina jako celek. Chceme přeci, aby všichni členi domácnosti byli spokojení – žena, muž a děti.

Duševní zdraví je rozhodně důležité. Podle Světové zdravotnické organizace – WorldHealth Organization čili zkráceně WHO – je zdraví definováno jako stav plné tělesné, duševní, sociální a spirituální pohody a nikoli jen jako nepřítomnost nemoci.

Západní civilizace si však tuto definici příliš nepřipouští. Dokud jedu, je vše v pořádku. Nepřítomnost nemoci je přesně to, co považujeme za zdraví. Jenomže organismus není zvyklý na takovou enormní psychickou zátěž a jednoho dne tělo vypoví službu.

Samozřejmě dříve lidé pracovali těžce fyzicky, mnohem více než my a nutně se také dožívali nižšího věku, neměli tak kvalitní lékařskou péči a bohatou stravu, ale netrpěli tolik stresem jako lidé dnes. A není to ani tak fyzická námaha jako především stres, které představují obrovské riziko a nebezpečí pro naše zdraví.

Péče o duševní zdraví by měla být rozhodně ukotvena v kultuře. Jiné kultury to tak mají. Mnohem více se zaobírají regenerací a spirituálními potřebami. My jsme na tyto potřeby dávno rezignovali, což rozhodně není dobře. Rozhodně bychom měli ve svém životě něco změnit, a najít si více času na relaxaci a zdravý pohyb. Dát se do pohody, dbát na své duševní zdraví, totiž má za následek, že dokážeme zvýšit skutečný výkon a jeho kvalitu. Když jsme ve stresu, začneme časem jednat poněkud automaticky, nepřemýšlíme. Relaxace pomůže k tomu, abychom si konečně dokázali vydechnout a viděli pak řadu věcí s potřebným odstupem.

Mnoho lidí například hodně opomíjí duchovní potřeby. Pletou si totiž dva velmi odlišné termíny a to náboženství a spiritualitu. Přitom spiritualita má na kvalitu života a potažmo zdraví člověka nesmírný vliv. Tímto faktem se například rozsáhle zaobíral jak Carl Gustav Jung tak Viktor Frankl. Duchovní potřeby má úplně každý, protože nemusí být nutně spjaty s vírou v Boha. Nepodceňujte je, budete šťastnější a zdravější.

Snad každý již někdy slyšeli o Lasergame. Ten, kdo o této zábavě ještě neslyšel, určitě by to měl napravit a rovnou ji vyzkoušet. Není to nic, čeho by se měl člověk obávat. Stačí být alespoň trochu fyzicky zdatný a mít pro zábavu uděláno. Jakmile se dokážete mezi takové osoby zařadit, můžete sami na vlastní kůži poznat, proč je Lasergame tak oblíbená zábava. Veškerý úspěch této aktivity tkví v tom, že jde o dostupnou zábavu. To však není jediný důvod, proč by vás měl tento typ zábavy přesvědčit:

• Časově nenáročná aktivita = Abyste si Lasergame pořádně užili, stačí vám třeba jenom jedna hodina, případě pak půlhodiny, pokud se po krátké době cítíte unavení.
• Finančně dostupné = I přesto, že budete chtít využít příležitosti pro tuto akci ve větším městě, nebudete muset poohlížet na peníze, neboť hodina této činnosti je velmi dostupná.
• Máte na výběr z nejrůznějších provozoven = Právě v hlavním městě Praha se nachází mnoho různých provozoven, které vám mohou poskytnout odlišný typ zábavy.
• Mnoho různých herních módů = Nemusíte se omezovat na klasický způsob hry, ale můžete vyzkoušet i různé modifikace, které vám nedovolí, abyste se nudili.
• Můžete ji absolvovat s rodinou, kamarády nebo třeba kolegy = Jedná se o skvělou aktivitu, kterou lze využít i pro teambuilding ve firmách.

Tohle jsou jen některé z důvodů, na které byste měli myslet, až se budete rozhodovat, proč vyzkoušet právě tuto zábavu. Ano, jsou zde i jiné, které vám mohou poskytnout něco podobného, ale pokud chcete zážitek, který nebude drahý a nebudete mu muset věnovat mnoho času, pak tohle je jasná volba.

Zvolte si termín a neváhejte se těšit

Abyste to měli s domlouváním této skupinové aktivity ještě jednodušší, můžete si zvolit den, kdy se budete chtít zabavit. Tento den si následně budete moci zarezervovat, a to dokonce na konkrétní hodinu. Proto nebude žádný problém dát každému vědět, kdy se bude samotná Lasergame konat.